...vybafl na mě ráno Facebook a bůhví, kdo za změtí drátů čekal na odezvu, když jsem místo virtuálního otevřela skutečné skleněné okno a kochala se zbytky rozplývajícího se babího léta. Je to tak, dlouhé noci nám šlapou na paty a spalo by se klidně i za světla, ale stejně se každý rok cítím, jako že něco nového začíná. Podzim mě zkrátka probouzí jako zakletou princeznu a nebýt vidiny šíleného shonu ve škole a v práci, zpívala bych si s Radůzou ("Jaká láska divá mi to v srdci roste") a hodiny hleděla do stínu svého těla.
Zatím tuhle krásu můžu napytlovat očima a pouštět si za tuhých zim jako němý film...anebo radši vzít hole na nordic walking a zkontrolovat, jak je na tom padající listí.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat