Čas na vyšší level (Jáchym Topol-Kloktat dehet)

Román Jáchyma Topola Kloktat dehet lze označit za historickou fikci, která je na první pohled od skutečnosti nerozpoznatelná. Odehrává se v Československu v roce 1968, popisuje události té doby a přetváří si je k obrazu literární tvořivosti. Používá ve velké míře dobové dějové prvky, které mísí se svými fantazijními představami, mistrně je do příběhu zasazuje a realisticky zaobaluje do celistvé dějové linie, co se čtenáři rozvíjí před očima v průběhu čtení knihy.

Kniha má dvě části, které se od sebe vzájemně odráží, první začíná v jistém bodě života hlavního hrdiny a druhá se s první částečně překrývá.
Celý příběh připomíná soustavu soustředných kruhů, čtenář začíná spolu s hlavním hrdinou příběhu-zuboženým uprchlickým chlapcem Iljou-přesně ve středu, postupně se s dalším pokračováním probíjí skrze další a další kružnice, přičemž nejde vždy čelem k překážce, někdy kruh obchází různými cestami, někdy linii příběhu úmyslně větví. Každý jeho krok má však vyšší smysl, i když se to mnohdy nemusí na první pohled jevit zřejmým.
Chlapec Ilja, kterého vlastní rodiče odložili a spolu s mladším postiženým bráškou Vopičákem, vyrůstá v sirotčinci zvaném domov Domov. Sirotčinec spravuje skupina řádových sester, v Domově vládne přísný řád a pořádek, ovšem jen do té doby, než jsou sestry násilně odvezeny a mezi chlapci (kteří se podle věku dělí na dlouhokošiláky a trenýrkáře) nastane chaos a zmatek, při němž nešťastnou náhodou zemře Iljův bratr Vopičák. Tím nastane existenciální zvrat v životě malého chlapce, je to jeho první setkání se smrtí, naneštěstí ve velmi syrové a bizarní podobě. Toto setkání se smrtí potom ovlivní jeho následující počínání, především mu uvolní ruku v pozdější vraždě velitele Vyžlaty.
Ač se zdá malý hrdina být výchovou zdeformován k necitlivosti a lhostejnosti vůči životu a jeho hodnotám, opak je pravdou, resp. jeví se v silných kontrastech, které činí celý příběh brutální a groteskní zároveň.
Když domov Domov zaberou velitelé Vyžlata a Baudyš, sní Ilja o útěku se svým dvojníkem Margašem, kterého velitel přivedl s sebou, touží utéci a důstojně pohřbít svého bratra, což se neslučuje s jeho pozdějším činem, který je strašlivý-vraždou velitele. Z příběhu je patrné, že nešlo o vraždu s jednoznačným motivem, o to víc je situace vyhrocenější a její okolnosti hrozivější.
Příběh se odehrává nejen v kruzích, ale i v kontrastech. Prostředí sirotčince v Siřemi se vyjímá vedle typického předobrázku českého venkova, malba hrdinného vojína Fedotkina s českým chlapcem po boku stojí na opačném konci spektra než svaté obrazy velebných sester a příběhem přetékající obrázek symbolické Čechie. Typický český sedlák pan Cimbura se vyjímá vedle jeptišky Albrechty, války ministrujících chlapců s dětmi z Domova ukazují na žabomyší absurditu kontextu dané doby.
Zvrat příběhu a tím i jeho předěl nastává nečekaně, přesto nijak dramaticky, přirozeně vyplyne z děje událostí a nenechá čtenáře se nadechnout před skokem do hluboké vody autorovy fantazie, protkané nitěmi správně dávkovaného napětí i mimosmyslově vnímatelným pocitem beznaděje nad koncem, který je zatím v dáli. Čtenář má místy pocit, že tuhle hru nemůže vyhrát, zároveň ví, že musí jít dál, probořit další kruh, následovat Ilju ve spletitých cestách, které mu byly přiřknuty a které se větví v dechberoucí pointu.
Druhá část knihy je historická fikce, kde československá armáda bojuje proti okupantům národů Varšavské smlouvy. Je vyhlášena mobilizace, dochází k bojům.Vesnička Siřem, zdánlivě idylické místo, se stává klíčovým dějištěm Celá tato fiktivní zápletka je podmalovaná příběhem o vlcích a vejcích, který je do knihy vložen rámcově, slouží k navození atmosféry absurdního hrdinství v kontrastu s nevírou v dobrý konec.
Dobrého konce se v románu Kloktat dehet nedočkáme, ovšem tragikomického vyvrcholení ano- je jím transformované zobrazení českého národa jako státu mající moře, tento prvek značně podtrhává fiktivnost a absurditu celé dějové linie, která se díky umělecké přesvědčivosti může jevit jako vysoce autentická.

Topolův román Kloktat dehet je psán s lehkostí, která čtenáři umožní odhalovat další a další slupky vrstevnatého příběhu, postoupit dál, překonat další level, hrát dál anebo skončit v nejlepším. Při čtení jsem mívala pocit, že krom toho, že vnímám skvělé literární dílo, hraju i dobře promyšlenou počítačovou hru. Kniha mě do děje vtáhla sama od sebe, po několika stránkách mě doslova pohltila svou bohatostí, odrážející se jednak v propracovanosti příběhu, jednak v brilantní jazykové formě.
Jazyk knihy Kloktat dehet je na první pohled čtivý, jednoduchý a nekomplikovaný, je to jazyk dítěte, malého kluka, který mluví, „jak mu narostl zobák“, mísí složitě osvojovanou řeč pěstounské vlasy s idiolektem své sociální vrstvy-skupiny odpadlých, zavržených sirotků, z nichž nikdo nečeká, že vyroste něco dobrého. Obecná čeština ve své nejprůzračnější formě do sebe pojímá velké množství slangismů, vulgarismů, jakož překvapivě i slov s archaickou výpovědní hodnotou, což výsledný obraz neruší, naopak mu dodává na celistvosti a přesvědčivosti. Topolův román není roztříštěný, nemá charakter experimentálního textu, přesto je velice jedinečný především pro svou významovou kontinuitu a hrátky s fakty, zaobalené do vynikajícího literárního zpracování.

Románem Kloktat dehet Jáchym Topol bezesporu českému čtenáři ukázal, že patří k předním spisovatelským osobnostem současnosti.